#im jealous

16. července 2018 v 17:55 | Mate |  COCKtail
Obdivuju lidi, kteří nežárlí. Ty, kteří nemají potřebu žárlit a ty, kteří nevědí, co to vlastně žárlivost znamená. Vždycky mi bylo strašně líto, že k nim nepatřím. Často jsem žárlila na ségru, někdy na kamarády svých kamarádů a vždy na bývalky všech kluků, kteří se mi zamlouvali. Vždycky jsem se snažila to maximálně potlačit, ale stejně jsem se nad tím doma užírala.

Zamysleli jste se ale někdy nad tím, z čeho žárlivost vlastně pramení?




Prvotní je samozřejmě strach z toho, že o přijdeme o někoho, koho máme rádi. Jenže tomu stejně nezabraníme. Pokud s někým nemáme být, nebudeme s ním, ani kdybychom se ho snažili udržet párem volů. 'Jasně. Kluci jsou poměrně jednoduchá bílkovina, takže nějakou dobu můžete jako záplatu použít sex a teplé večeře, ale obávám se, že ani tohle nebude dost k tomu, aby vás kluk neopustil, když se mu bude zdát nějaká holka lepší. Leda, že by předtím zjistil, že je naprosto neschopná ve vaření i v orálním sexu. Pak existuje pravděpodobnost, že i když jste ošklivější, tak si vás stejně nechá.

Ale proč si vlastně připouštíme, že někdo jiný může způsobit rozpad našeho vztahu? V mém případě (a obávám se, že v i v případech ostatních žárlivců) za to mohlo sebevědomí. Umím být nula s kulatými zády a nešťastným výrazem stejně jako holka s povýšeným pohledem, ze které sebevědomí srší na míle daleko. Závisí to na tom, jak se zrovna cítím a v čí společnosti jsem.

Kdykoli jsem začala mít dojem, že je na obzoru někdo s lepším obočím, plnějšími rty, štíhlejším pasem, hezčím úsměvem nebo rovnějšími zuby, sevřelo se mi srdce strachem, že si toho ten kluk všimne, bude to pro něj hrát důležitou roli a kopne mě do zadku.

A říkám si... Dokud mám obočí dvě a ne jedno, dokud mám nepopraskané rty, dokud mám alespoň nějaké křivky, dokud se usmívám jak nejlépe umím a dokud mám alespoň nějaké zuby... Pokud mě kopne do zadku, tak se mnou asi není kvůli tomu, že by mě měl rád. Takže by to asi stejně nebyl vztah do konce života a zbytečně bychom spolu trávili čas, který můžeme trávit s někým jiným. S někým, kdo nás má opravdu rád.

Na závěr to okořením zase jednou storkou z mého života. Zmiňvala jsem se tady nedávno, že občas omrknu reakce u příspěvků kluků, se kterýma jsem v danou chvíli nějak víc v kontaktu. Profily největší konkurence rozkliknu, případně rozklikávám ty, které jsou mi povědomé, protože jejich lajk nechybí u žádné fotky ani statusu mého objevu. Ve chvíli, kdy mi ta holka nepřipadá hezká, případně nenajdu "jeho" lajky na jejich fotkách, uklidním se, zavřu profil a jdu hrát GTA.

Doteď mě ale nejvíc hlodala situace (a to jsem tou dobou už dávno věděla, že s tím klukem spolu nemůžeme být, protože jsme oba úplně jiní), kdy kluk, který byl poměrně dost vysazený na vzhled, lajkoval a srdíčkoval fotky mařce, na které jsem marně hledala něco hezkého a lepšího než (abych mohla být objektivní) na jeho bývalce. A to byla jó kočka.

No, trochu ostudně přiznávám, že kromě jeho ex jsem ji srovnala i sama se sebou a pořád jsem nechápala.

Po pěti minutách, kdy mé ego tu potupu trochu rozchodilo, jsem s pokrčením rameny a usouzením, že asi z vzhledu přesedlal na povahu, zavřela její profil na fejsu a šla si nalít skleničku Chardonnay.

Čím si svou žárlivost vysvětlujete vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 26. srpna 2018 v 18:23 | Reagovat

Ty tvoje články jsou tak skvěle vystihující! :D Achjo, až mě to děsí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama