Červen 2018

#Když jsi poprvé...

25. června 2018 v 19:16 | Mate |  COCKtail
Strašně mě dnes zaujal jeden příspěvek na facebooku, který pokládal moc hezkou otázku. A tak jsem si ji položila taky... Co jsem si poprvé pomyslela, když jsem potkala kluka, který byl o pár měsíců později první, se kterým jsem spala? Co mi proběhlo hlavou, když jsem poprvé vešla do budovy, ve které jsem musela bydlet čtyři roky bez rodičů? Co mě napadlo, když jsme se poprvé setkaly se Soul?

Nesměj se. Ne moc. Aby se ještě někdy ozval.
Začnu asi tím, na co jsem v perexu upoutala nejvíc. Moment, kdy jsem poprvé potkala kluka, se kterým jsem o pár měsíců později spala. Jako s úplně prvním. Pamatuju si, že jsem s našim společným kamarádem čekala na rohu ulice, odkud ON s úsměvem vyběhl. Do té doby mě znal jen z vyprávění svých kamarádů a z fotek. Vybavuju si, že jsem si chvíli s úsměvem koukali do očí a pak nám došlo, že je čas jít, abychom stihli program ve městě. Byla jsem asi úplně páf, protože si pamatuju, že na boty jsem mu koukala až když jsme se loučili. Přitom obvykle na boty klukům koukám jako první, protože mě dokáže opudit, když kluk nosí nevzhledné běžecké boty kamkoliv.

Hlavou mi běžela klasika: mluv míň, než víc, víš, že to vždycky posereš. A taky jsem myslela na to, že má neuvěřitelně hezké oči. Ale vzhledem k tomu, že každý můj rádobyvztah do té doby ztroskotal obvykle velmi rychle, nepočítala jsem s tím, že bychom se po tomhle prvním setkání mohlit ještě někdy vidět. Zatímco jsem se decentně smála jeho vtipům (protože když se neovládám, řechtání koně je oproti mému smíchu příjemné zvonění) pomýšlela jsem na to, že ode dneška už si ani nenapíšeme. No, nakonec napsali.

Chci pryč. Hned.
Když jsem poprvé vešla do budovy své střední školy, kdy byl zároveň intr, na kterém jsem měla strávit dlouhé čtyři roky, napadla mě jediná věc: hezky to tady voní, ale je tady moc velký tlak a drezura, než abych tady zvládla vydržet. A v mysli jsem měla představu, jak po 12 dnech na intru přicházím za vychovatelkou pro formulář, který by mě zbavil toho břemena fungovat na studentské ubytovně. Světe div se, nešla jsem. Zvládla jsem to tam. A vrátila bych se do té doby klidně znova.

Soul... panebože! Narovnej se. Máš čokoládu na prstu! A vzadu špatně vyžehlené vlasy! A na bradě pupínek!
Do dneška si pamatuju, že jsme si daly sraz na zastávce a jely do nákupáku. Držela jsem v ruce zmrzlinu a klepala se mi ruka, jak jsem byla nervózní z toho, že ji konečně vidím. Náš věk byl 12, moje sebevědomí 0 a tramvaj, kterou jsme měly odjet měla č. 7. A hlavou mi běžely myšlenky na to, co říct a co neříct, jaký pohyb udělat a jaký ne, abych se neztrapnila. Myslela jsem na to, že Soul má oproti mě fakt neuvěřitelný styl a je to přesně ten typ holky, kterou když potkáte, říkáte si, že z nich vyzařuje to, co byste jednou chtěli mít taky... Zpětně si každopádně myslím, že jsem se nakonec ztrapnila, ale za těch 10 let už si na mě snad Soul zvykla a já už jsem taky míň nervózní, když si dáváme sraz na Floridě a jdeme kafíčkovat nebo vinařit.

Víš to o sobě...
A k dobru dám závěrem ještě jednu myšlenku, která mi jela hlavou, když jsem poprvé viděla zblízka kluka, který se se mnou předtím pokoušel flirtovat přes zprávy, protože (zatímco já neměla tušení kdo to je) on mě dobře znal. Na každém prstě měl deset holek. A pamatuju si, že když jsem s ním potřebovala věcně něco probrat, věnoval mi hluboký pohled do očí, který vypovídal za vše. Napadlo mě, že o sobě moc dobře ví, že je pro holky zajímavý. A že si je vlastně jistý tím, že dokáže zlomit každou holku, která by se mu bránila. Tak, myslet si to možná může doteď...

Co se vybavilo vám, když jste poprvé viděli svou drahou polovičku/když jste poprvé viděli svého budoucího nadřízeného/když jste poprvé přišli do své nové práce? Napište mi to do komentářů, ráda si vaše myšlenkové pochody přečtu...

#ve vlastní pasti

23. června 2018 v 11:29 | Mate |  COCKtail
Pokud máte rádi skutečné lidské osudy, tímhle článkem uspokojíte své chuťové buňky na několik dní dopředu. Když jsem si přečetla téma týdne, vzpomněla jsem si na to, jak se ve vlastní pasti ocitla moje známá. A vzhledem k povaze tohoto blogu, asi nikoho nepřekvapí, že i v jejím případě se jednalo o vztah.


Budeme ji říkat třeba L. Vždycky, když jsem L. potkala, vypadala spokojená a šťastná, přesto, že když se vedle nás se svým čerstvým manželem přestěhovali, jejich dům vypadal jako jedna velká ruina a nikoho u nás (téměř na vsi) neznala. Postupem času si ji ale lidé oblíbili, protože se L. docela jednoduše seznamovala. Její výhodou a zároveň nejhorší vlastností bylo to, že byla přátelská a neuvěřitelně vřelá.

Ideální léto vs. realita

17. června 2018 v 9:57 | Mate |  COCKtail
Upřímně, celý tenhle blog tak nějak bilancuje věci kolem nás a vykresluje naši předstravu. Teď to pojďme vzít trochu konkrétněji než v každém článku. Moje nejbližší budoucnost, o které mám představy (nepočítám budoucnost, která nastane zítra v 5.30, kdy mi zazvoní budík a já už si teď představuju ten pocit bolesti fyzické i psychické), je dovolená. Léto je perfektní v tom, že jsou noci delší, zábavnější, drinky vychlazenější a většina lidí je tak nějak šťastnější.