#Start?

22. května 2018 v 10:34 | Soul |  COCKtail


Tak je tu další ráno. Další myšlenky, povinnosti, svět. Sedím v posteli a usmívám se nad tím, jak je to všechno divný. Když už zase začínáte mít někoho ráda, proč se bojíte dopředu konce? Definuje začátek všechno, co následuje poté? A proč těsně po výstřelu na startovní čáře každý spotřebuje nejvíce energie a v půlce ji pomalu ztrácí, až na konci dojde dech úplně. Je zvláštní, že někteří běží příliš rychle a končí příliš brzy. Jeden Usain Bolt světu přece stačí ne? Včera jsme měli řeč na téma toho co je mezi námi. Má u mě rezervní trenky i ponožky, ale má blok z předchozího vztahu. Nedokáže mě mít víc rád. Zatím. Zatím? Prvně jsem si řikala, že by mě to mohlo urážet, může mi to i ublížit. A asi mě to i trochu zabolelo. Ale on není ten, kdo určuje moji hodnotu a to, jak užasná jsem. To určuji jen já. Každá si zasloužíme někoho, kdo nás bude mít bezmezně rád a my jeho. Jak ale poznáme, že to je zrovna ten konkrétní člověk ? Znamená to, že začátek bude jednoduchý, hezký a úžasný ? A když nebude, tak nebude ani vztah? Houpu se nad propastí, jestli ho mít ráda a nechat ho k sobě připustit blíž, s riskem, že u něj se to třeba nespraví. Setrvávat v tomhle "něčem" mi nejde. Je to málo a je to nejistota. Takže co byste mi poradili? Připomíná mi to pohádku oblečená neoblečená, učesaná neučesaná. Vztah Nevztah. Jen to není pohádka, ale život. Kterej prý nemívá šťastný konce tak často. Může se člověk ve vztahu zamilovat později? Nebo by to mělo být se vším všudy - motýlci, úsměvy a zamilovanost hned na začátku, aby to byl dobrej vztah? Jestli má vůbec cenu bádat po odpovědích. Možná ani žádné nejsou. Trvalo mi dlouho, než jsem se z problémů, které mi okupovaly život, zase vrátila do svého původního silného já. Ale cítím tam uvnitř, že křehká a citlivá pořád jsem. Jenže v momentě, kdy ukážete tuhle svoji stránku, přestáváte být líbivá. A přichází konec? a nebo je to začátek hlubšího pouta? Asi je ještě potřeba ujít cestu. Takže dámy, nevím jak to dopadne. On to prej taky neví. Ale co vím je to, že jeho největší blok, je ten, že nevidí, kdo a jaká jsem. Protože jinak by nečekal ani minutu a už by byl zamilovanej. A to stejný platí o vás.



Vaše Soul ♥

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 21. června 2018 v 10:38 | Reagovat

Nevím, jestli ti dokážu poradit, protože je mi jenom šestnáct a na tyhle věci nejsem zrovna expert, ale.. i tak mám pocit, že jsem cítila to samé. Nejistotu, ztracenost. Měla jsem pocit, že když se před ním přiliš otevřu, uteče. Ale až když jsem to udělala, tak jsem přišla na to, jak moc to člověka sblíží.. když někomu můžeš věřit a víš, že tě má rád i přesto, že se třeba těch pár procent svého času neusmíváš. Je to.. Takové domácí.

Nevím, jestli ti to v něčem pomohlo, ale doufám, že se ti časem ujasní to, v čem momentálně jasno nemáš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama