#bez zubu

27. května 2018 v 11:18 | Mate |  COCKtail
Před pár měsíci by mi jen těžko někdo vysvětlil, že něco může bolet více než samota. Když jsem seděla v nemocničním andělu pod rukama stomatochirurgama, který se pral s mými zuby moudrosti, došlo mi, že něco bolesitvějšího přece jen existuje. Navzdory tomu, že povětšinou články na našem blogu jsou buďto neuvěřitelně moudré, velmi sarkastické nebo nadmíru optimistické, tenhle článek bude asi prvním, který z téhle škatulky vybočuje.
Mlčky jsem se po pár dnech od zákroku prohlížela v zrcadle a bylo mi zvláštně. Tři dny se pořádně nemůžu najíst a mluvím jen minimálně. Právě moje zkrocená upovídanost je pro okolí znamením, že se necítím úplně ve své kůži. Co mě ale trápí nejvíc, je fakt, že moje hlava je po trhání toho proklatého zubu asi 2x větší než byla dosud. A to mi už předtím přišlo, že je moje postava v nepoměru k hlavě. Pro ovoce a zeleninu na šťávičky (případně zmrzlinu a jogurty) chodím do obchodu buďto s vlasy přehozenými přes rameno, případně s rukou na líčku, jako kdybych dlouhavě nad něčím uvažovala. Na to, že bych si nanesla alespoň tenkou vrstvu make-upu ani nemyslím. A cítím se divně.



Pokaždé, když jsem byla někým zklamaná, udělala jsem nejlepší líčení, žehličkou narovnala své vlasy do maximální možné délky a vyrazila ven. Nemusela jsem se bát na nikoho usmát, nebo věnovat někomu delší pohled. Udělat to ale v tuhle chvíli, dost možná mě dotyčný polituje a při pohledu na obrovskou modřinu přes líčko si řekne, že jsem to už chudera někde zkoušela a se zlou se potázala.

Nejsem příliš porvchní člověk, nemám na to moc podmínky. Přesto mi nikdy nedošlo, jak důležité pro holku může být už jen to, aby se cítila dobře. Jak zásadní pro ni může být vědomí, že i když v jednu chvíli sedí nenamalovaná, s vlasy v drdole, na posteli v pyžamu s jednorožci, za pár minut z ní může být princezna. A co hůř... Pokud vám váš stav momentálně nedovoluje podniknout něco podobného, obvykle je alespoň malou náplastí víno. Jenže 14 dní abstinence mému momentálnímu rozpoložení příliš nepomáhá.

Neuvěřitelně se těším na to, až se věci vrátí do normálu. Až si budu moct vzít své letní boty na klínku, černé maxišaty a budu si na terásce vychutnávat Cosmopolitan nebo Sex on the beach. A vy, kdo momentálně máte to štěstí, že při začátku léta máte obličej bez otoků, žádná ruka vám nepřebývá a noha nechybí, usmívejte se na svět, užívejte si začátku léta a prosím... dejte si příště jedno víno i za mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama