#Chtěla bych tě, ale...

13. dubna 2018 v 14:06
Rozum v kombinaci s (po)citem, je pro holku celý život problém. Kámen úrazu je v tom, že podle mého uvážení (a předem se za něj omlouvám případnám čtenářům mužského pohlaví) pro holku je rozhodující cit daleko více, než pro kluka. Klasicky na intru jsem třeba zažívala velké dilema. Koupit si ty boty? Srdce říkalo ano, rozum říkal, že pokud to udělám, do konce týdne budu přežívat o čínských polívkách. A pokud se chcete zeptat, jak to dopadlo... Tak jsem samozřejmě dala přednost těm botám. Takhle nějak je to u holek v praxi taky s klukama. Víte, že byste neměly, ale stejně...


Někoho potkáte, on vás zatím okouzlí jen svým humorem, úsměvem a galantností, ale stále ještě uvažujete rozumem a víte, že se na něj nechcete upnout, protože to dost možná skončí katastrofou. Pak s ním ale začnete trávit spoustu času, dost o něm víte, on toho ví dost o vás... a najednou je rozum pryč. Kašlete na to, že vám předhazuje důvody, proč byste se do vztahu/pokusu o vztah s tímhle klukem neměly pouštět. City dostanou před rozumem zelenou a často si tím zaděláte na velké trápení.


Příklad ze života může být můj příběh s C., o kterém jsem se tady dříve zmiňovala s tím, že už o něm nikdy nebudu mluvit. Jenže tohle téma týdne je pro jeho návrat na scénu jako stvořené. Dřív jsme se bavili jen střídmě, potom to začalo být dost intenzivní a já najednou nevěděla, proč bych se od něj vlastně měla držet dál. A když šlo do tuhého, začala jsem poznávat jeho negativní vlastnosti, o kterých se dříve naši společni přátelé zmižňovali. Tenhle příběh měl naštěstí happy end. Žádné bolavé srdce, jen lidské zklamání a návrat k přátelství, které má tragikomický punc "snaha byla". Vlastně je to asi klasická ukázka toho, jak to vypadá, když je holka klukem ohromená tolik, že případné nedokonalosti se zametou pod koberec, protože ona ta láska přece lidi mění, žejo...

Ráda bych na závěr článku dala nějaké poučení, jakože "když máte na začátku pocit, že to smrdí průserem, vykliďte pole..." jenže těmito moudrými slovy se nebude řídit nikdo, kdo má pocit zamilovanosti a myslím, že i já na ně zapomenu, až mi nějaký kluk zamotá hlavu. Dost možná by to ušetřilo zlomená srdce, ale na druhou stranu... Trochu naivně věřím, že pro každého z nás je někde ve světě naše druhá polovina, se kterou bude život mnohem zábavnější. Někdo na ní narazí dřív a někdo později... A nebýt těhle nevydařených pokusů o dlouhodobý vztah, nesplynulo by nám tak trochu tohle naše mládí v jeden moment?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 15:21 | Reagovat

Když máš na začátku pocit, že to skončí průserem, varuje tě tvůj cit, ne rozum.. aneb dej na intuici, s rozumem na život nevyzrajes :D

2 Mate Mate | 13. dubna 2018 v 18:26 | Reagovat

[1]: rozum ti říká, abys poslechla instinkt, ale kvůli citům to klasicky neděláme 😀

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama