#Šťastně až do smrti

25. března 2018 v 22:31 | Soul |  COCKtail

Sedím v posteli po koupeli. Takovej ten příjemnej pocit. Jím zmrzlinu, hraje mi fajn oblíbená hudba. Je mi dobře. Vlastně je mi fakt hrozně dobře. Sice jsem dnes nestihla udělat plno věcí, ale nejsem ani ve stresu. Je prostě večer. Telefon mi bliká zprávami a ikdyž by mě ani na vteřinu nenapadlo, že by nějaká z nich mohla být od člověka, s kterým před pár týdny skončil veškerej kontakt, stejně na něj myslím. Neměla bych. Ale myslím. Protože jsem blbá. Ale prej to přejde.. to přemýšlení teda. Ta blbost to nevím:-) Každopádně si přemítám, co mi ten dnešní den přinesl. A jak se tak zamýšlím nad zbytečnostmi, které už nevzkříším, přichází mi další zpráva. Od pana jménem Kravata. Budu mu tak přezdívat, protože nosí opravdu výraznou žlutou kravatu. Seznámila jsem se s ním nedávno a ačkoli jsem stále otrávená okolím a nevěřím ničemu, co má mezi nohama nadměrné množství kůže, přišel mi docela vtipnej. I přes fakt, že z hokeje má uraženej přední zub, takže on sám se radši moc žádným vtipům nesměje. Každopádně mi přišel milej a dokonce i přitažlivej. Tak mě konečně někdo aspoň trochu rozptýlil. Padlo pár drinků, úsměvů. Jen mých. Jeho ne. A nakonec přes všechny moje zásady jsem najednou seděla s ním v taxíku. Když už tak ať se teda práší za kočárem žejo. Jak by zazpívala Vondráčková byla to dlouhá noc. Ráno jsem si všimla, že jsme ve vášni při vstupu do místnosti rozkopli židli, které teď chyběla jedna noha. Kam se poděla nevím. Zato kam jsem se poděla já, vím, co nejdřív pryč. A teď tu sedím, truchlím stále nad panem A(to je ten, co se na mě vysral) a na displeji telefonu si čtu opravdu netradiční zprávu od Kravaty, která končí větou Ještě bych tě u toho nejradši mlátil, ale to už by asi bylo moc Smějící seNevinný Takže ...asi tak. Navíc tam dodal ty opičí smajlíky. To docela trefně. Jsme vlastně všichni takový složitější opice no.. Je to smutný, ale asi s tím nic nenaděláme. Opravdu si říkám, kam ten můj život spěje. Tohle fakt není ta růžová pohádka, o který jsem snila. Je to vlastně docela dost hořká tragikomedie s hororovými prvky. Ale zas nadruhou stranu... je to kolikrát neuvěřitelná prdel. A pro ty, kteří jsou zvědaví - odpověděla jsem: A co kdybych mlátila já tebe. Bez smajlíku. Neodepsal.

V jednom směru té kýčovité pohádky ale docílit jde. Prej nějak takhle - ,,Kašlu na to!" řekla si jednou žena a žila šťastně až do smrti.
Tak vyzkoušíme..
Dobrou noc
Vaše Soul ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama