#IRONIE ŽIVOTA

29. března 2018 v 10:17 | Soul |  COCKtail


Dneska se s vámi chci podělit o zvláštní situaci, která se mi udála před nějakou dobou.

Když mě A po telefonu řekl, ať už nejezdím, přesně 3 minuty před tím, než mi jel vlak a já stála sama na nástupišti(ano opravdu se to takhle stalo) nevěděla jestli nastoupit nebo ne, lístek koupený, v zármutku jsem šla na víno. Bílé suché. Seděla jsem odpoledne ve čtyři hodiny sama v restauraci a (božemůjproč)brečela. Bolelo mě to. Po chvíli o kus dál začaly obědvat ženy - okolo 40. Šťastné, vdané, kamarádky. Opravdu šíleně nahlas se smály. Koutkem oka se na mě každá pochvíli podívala. Možná až jsem odešla zhodnotily moji situaci a politovaly mě. Co já vím. Každopádně jsem se cítila opravdu hrozně. Neměla jsem dost energie na to jít domů, nechtělo se mi ani do baru za kamarády, kteří ten večer pořádali akci. Skončila jsem jen o pár metrů dál v obchodním centru, sedla jsem si tam doprostřed na čekající sedačky. A čekala jako ostatní. Pan A mi ještě napsal, že mi zavolá, a tak jsem čekala na hovor. Připadala jsem si jako ve snu, ani jsem nevnímala okolí a jen seděla a koukala do blba. Z ničeho nic mě najednou někdo oslovil. Byl to muž, okolo 40, rozhodně né muj typ a věkově už vůbec ne. Zvláštní bylo, že se mě zeptal Co se mi stalo? a Jestli mi někdo umřel. Chápete to ? Až tak strašně ztrápeně jsem vypadala.. jak jsem to mohla dopustit? Sedl si ke mě, načež mi stihnul říct v prvních 5 minutách jeho životní tragédii - zlatokopka, dítě, manželství, rozvod. Stihnul se ale také zmínit o jeho autě, domu a kde byl na dovolené.. tudíž se ani nedívím, kdo se na něj pak lepí. Seděla jsem tam a říkala si, že na tom vlastně nejsem tak špatně. Načež mi oznámil, že má ještě jedno dítě. V ten moment mi zavolal pan A. Bylo těch šoků na mě trochu moc. Zvedla jsem hovor a tento zvláštní člověk někam odešel. Z hovoru nic nebylo. Jen konec. Načež muž se vrátil a i s dítětem(jiným, než mi vyprávěl) klukem asi tak 4 roky. Protože jsem úchyl na sladké, vždycky u sebe něco mám. Vytáhla jsem mu kinder bueno a chvíli tam s nima seděla. Už vůbec nevím, jak přesně následoval sled událostí, ale najednou jsem s nima dvěma stála u kebab okýnka a krmila malýho kluka hranolkama. Po chvíli jsme byli u nich v bytě, já si s malým hrála lego a ten větší mi ukazoval fotky jeho baráku. Najednou z telefonu hrál George Michael a my jsme leželi na gauči a jen posouchali hudbu. Nic víc. Jen mi tenhle muž ještě stihnul povyprávět, že jsme spříznené duše. Že je to neuvěřitelný. Bylo to po tom skoro celodenním stresu hodně zvláštní. Navíc jsem ještě ráno byla u kadeřníka. Říkala jsem si, jak jsem se tu doháje ocitla? Já. V bytě(opravdu luxusním nutno podotknout, ale co z toho že) s dítětem. A s jeho tátou. (? ? ?) Kterej si teda taky dost vytrpěl. A s mými problémy. Asi mi hráblo už opravdu solidně. Jenže vlastně mi toho táty bylo líto, tak jak mně, a proto jsem v oparu smutku doufala, že aspoň on se bude cítit lépe. Jenže takhle to nemá být. Musíme svoje pocity upřednostňovat, jinak nám budou ostatní pořád ubližovat. Když už jsem se necítila fajn, rozloučila jsem se a odešla. Zastavila jsem se ještě u kamarádů v baru na té zmíněné akci. A přehrávala jsem si celý den. Musela jsem se tomu zoufalství, zármutku docela zasmát. Nějak jsem pořád nevěřila, co se mi to stalo, ale byla jsem ráda, že už jsem pryč. Takže tak. Okolnosti nás vždycky někam bizardně zanesou..jenže tohle je vlastně to, co mám na tom životě nejraději - jak si z znás umí dělat prdel.

Jednoduše opravdu nikdy nevíme, co se může za pár minut stát nebo změnit. Ať už se s vámi někdo rozejde, pijete bezovou šťávu s 4 letým prckem, nebo jste našli spřízněnou duši. Já jeho spřízněná duše určitě nejsem, ale aspoň jsem mu třeba taky trochu pomohla.

Vaše Soul ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama