#Jak MATE k (ne)štěstí přišla

25. března 2018 v 22:07 | Mate |  COCKtail
Znáte takovou tu prázdnotu, když něco skončí? Všechno si s sebou tak nějak vzal pryč ON (v mém případě se k němu ještě brzy budeme vracet, říkejme mu třeba B). Už tady pro vás není. Všechno je to pryč. Ta touha se dělit o všechny zajímavé zážitky, o všechny těžkosti, o své názory na filmy/jídlo/zážitky z cestování/zážitky z práce… Už najednou nezávisí váš den na tom, jestli se dneska zrovna uvidíte, případně jaký měl den ON. Prostě víte, že vašich několik dní teď bude pěkně na hovno. Nebude vás bavit nic, budete mít dojem, že nic nemá smysl, že jste možná za konec odpovědni vy, protože jste v něčem prostě selhali…





A najednou zjišťujete, že je všechno jinak, než jste předpokládali. Necítíte se na nic, protože zjistíte, že je vedle vás někdo, kdo vás umí rozesmát, kdo se o vás zajímá, kdo začne zajímat vás a možná ani vy sami nechápete, proč jste si ho nevšimli dřív.

(K tomuhle už se asi radši ani vracet nebudeme, ale říkejme mu třeba C).

"Vytloukat klín klínem je debilní, jenom si víc ublížíš," varovala mě kamarádka, která v té době jako jediná věděla, oč běží. Málokoho překvapí, že měla pravdu. Mnohé ale možná překvapí, že v trochu jiném směru.

Postupem času jsem zjistila, že kromě humoru a společných zájmů zase není tolik věcí, které by nás pojily. Vlastně je toho víc, co nás rozděluje. Pokora, poměry v rodině, schopnost bavit se o věcech vážně. Jasně, každá holka je ráda, když je s jejím klukem prdel, ale když je ta prdel furt, tak to taky není úplně ono.

Co je na single světě nejlepší

Jenže tentokrát jsem věděla, že není nic, co bych zpětně udělala jinak. Nevyšlo to a není to ničí vina. Tahle krátká epizoda mi pomohla vyléčit staré rány. Výborné navíc bylo, že po tomhle se žádné další oděrky nezůstaly, takže všechno skončilo s pocitem, že momentálně jsem dost možná spokojená sama. Čekala jsem, že to bude trvat měsíc, možná dva… Uplynulo půl roku a já jsem najednou tak trochu v depresi. Je mi přes dvacet, jsem sama a někdo, kdo by vyplnil samotu, je v nedohlednu. Je toho vlastně dost, co mi chybí. Mimo jiné je to třeba objetí, společné večery u filmů, nebo někdo, kdo by ocenil aspoň to málo, co umím uvařit.

Beru za vděk alespoň bílým vínem (takové Irsai Oliver mně vždycky dokáže vytáhnout z deprese) a volností, během které se mně nikdo neptá kde jsem/s kým jsem/do kolika tam budu. Navíc je super, že prostě od drahé polovičky neočekáváte žádné dary na Valentýna, vaše narozky ani svátek, nebo dokonce výročí (čeho taky). Zkrátka vás nemá kdo naštvat tím, že by zapomněl.

Takže tolik na úvod k situaci, ve které se momentálně nachází MATE. Je to teda ještě o fous záživnější, ale o tom až v dalším článku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama