#šance milion

Pátek v 10:39 | Mate |  COCKtail
Docela mě překvapuje, kolik vzpomínek mám z dob, kdy mi bylo tolik, že bych si podle psychologů ještě vlastně neměla nic pamatovat. Nevím proč, ale utkvěla mi v paměti situace, kdy jsme s našima jeli nakupovat a na parkovišti si to ke svému autu šinul pár, který se mi jako dítěti nepozdával. Muž byl podstatně starší, zatímco blondýnka, kterou držel za ruku, mohla mít tak o polovinu míň. Otočila jsem se k mámě a zeptala se, jestli spolu ti dva chodí. Pokrčila rameny, že asi ano, na což jsem namítla, že je na ní ten pán moc starý. "Ale když se dva mají rádi, tak nezáleží na tom, jak staří jsou," odvětila máma, čímž mě sice umlčela, ale stejně mi to přišlo trochu divné.
V naší době už je možná i tak trochu trendem, že spousta upravovaných žen se po městě neprochází se svým vrstevníkem, ale třeba s chlapem, který je ve věku jejich otce. A nikomu to nepřipadá divné. Když je naopak muž mladší než žena, lidé se nad tím malinku podivují. Každopádně, to už trochu zaplouvám do vod, které s tímhle článkem nesouvisí.
 

#nemyslíš, zaplatíš

13. května 2018 v 11:22 | Mate |  COCKtail
Netuším proč, ale odmalička jsem měla zafixovanou potřebu nenechat za sebe někoho platit. A když už za mě cokoli kdokoli zaplatil (ať už nějaký kluk zacáloval lístky do kina nebo třeba kamarádka skleničku vína v restauraci) vždycky jsem měla potřebu to oplatit co nejdřív to bylo možné. Nedávno jsme se se Soul bavily o svých pocitech poté, co za nás nějaký kluk platí.
"Když do tebe kluk investuje, znamená to, že mu za to stojíš," slyším z televize od ženské, která jinak vypadá, jakože nemá všech pět pohromadě. Po chvilce zamyšlení si říkám, že na tomhle ale něco bude. Nejsem zrovna člověk, který by za sebe nechával s klidným svědomým platit druhé, naopak se při tom často cítím docela nepříjemně. Zvláště, když se placení chopí kluk. Jak říká můj táta, dneska není zadarmo absolutně nic. A u většiny kluků je to obvykle pravda. Zaplatí, ale něco za to čekají. Příběh Stodolní ulice.

#SelfLove

12. května 2018 v 12:27 | Soul |  COCKtail


Štěstí je pocit. A pocit je hrozně zvláštní síla. Ovládá náš mozek, naše srdce, náladu. A přitom si ho tvoříme sami. Smrt jako taková vás neudělá smutnou, dokud se o ní nedozvíme - dokud váš mozek nevytvoří pocit smutku. Pak se trápíme. Stejně to jde ale i s pozitivními pocity. Nemusíme se cítit dobře a šťastně jen když se něco uděje z vnějšku. Pocit si vytváříme samy. I přesto stále hledáme lásku a hledáme štěstí. Já už jsem z toho teda byla fakt ale vyčerpaná. Opravdu. A tak jsem si řekla, že je na čase si lásku a štěstí dát sama, když tu není momentálně nikdo, kdo by mi s tím pomohl(resp. se kolem mě motali ti, kdo mi od toho spíš odpomohli). A tak jsem se rozhodla, že nechci být ženou, která potřebuje muže. Ale ženou, kterou potřebuje muž. A jestli mě nepotřebuje, tak se svět nezboří(možná ten jeho jo. Později. Až na to příjde. Co ztratil. Hehe.) Štěstí je pocit, který si vytváříme SAMY. A jak si ho vytvořit? Jak se mít ráda?

1) Usmívejte se. Na sebe v zrcadle.
2) Při vaření tancujte.
3) Při sprchování zpívejte.
4) Masturbujte. Ano je to tak.
5) Smějte se
6) Travte čas sama se sebou(a dělejte předchozí kroky)
7) Zrušte si instagram(nebo na něj aspoň tolik nekoukejte. Ne, ty lidi fakt nemají lepší život jak vy!!)
8) Nic nehledejte, nic nečekejte, jen užívejte.


Takže pls. Nehledejte štěstí. Štěstí jste vy.


Vaše Soul ♥
 


#Feel your Soul

29. dubna 2018 v 11:01 | Soul |  COCKtail


Další ráno. Další rande. Další vzpomínky. Další láska? Už když jsme šli kolem fontány, která z nenadání vystříkla proud do pěti metrů, ačkoli celý den předtím připomínala spíše malý potůček, mi mělo dojít, že je to možná nějaká metafora pro nadcházející večer. Ale nebyla. Ehm. Na jídlo jsme si dali čínu a koupili víno, který jsme nedopili. Potom usnul u filmu. Fontána nic. Koukala jsem se na něj a na čerstvě vyprané povlečení a říkala si, že už bych měla opravdu koupit nové. Hygiena je samozřejmě na prvním místě. Ale to nikdo nepřemýšlí nad tím, že ležet ve stejném vzoru je taky trochu divný ? Prostě jen o nějakou dobu později tu vystrčenou hlavu z podpeřiny s růžíčkama nahradila nová s jiným obličejem a s jiným příběhem. Ospalost vzala i mě a ráno jsem se probudila do svojí koupelny, v které vedle jednoho kartáčku přibyl druhý. Zapomněl ho tam? Nechal ho tam schválně? Vzhledem k tomu kolik kartáčků měl on ve své koupelně (přičemž počet obyvatel bytu je 3 úplně nehraje s počtem kartáčků:11), říkám si, co to vlastně značí? A co já chci aby to značilo? Pravděpodobně si ho tu ale prostě jen zapomněl. Proč mě vždy děsí, že ztratím svoji nezávislost kdykoli to vypadá, že by s někým mohlo něco být? Je možné, že první láska je tak skvělá a nezapomenutelná, protože jsme nebyli v mysli omezení žádnýma předchozíma špatnýma zkušenostma? Dokáže se člověk zase tak bezproblémovitě znovu zamilovat? Nebo už si vždy hlídá zadní vrátka, aby neutrpěl tolik jak minule? Proč se na začátku už podvědomě tak trochu bojíme konce? Příjde mi jakobych se tomu všemu po panu A. už nechtěla tolik oddat, protože vydat tolik energie stojí hodně citů. A já nejsem tak bohatá.
Tohle jsou moje momentální pocity, s kterýma jsem se chtěla s vámi podělit. My ženy se z toho prostě nesmíme posrat. Musíme být silný a nezávislý. Musíme se naplnit tím klišovitým slovem sebeláska. Protože jinak nás každej ten blázen s penisem v kalhotech zase zdrtí. Klidně i jen nevědomky. Navíc mít plán B není přece zrada nebo slabost. Je to jednoduše znak chytré ženy, která má ráda perspektivní budoucnost. Ne? ;-) Věřím, že věci jsou tak, jak mají být. A na otázky, u kterých nechceme znát odpověď, se prostě radši neptejme. Ulehčí to nám to spoustu doměnek.
Krásný den

Vaše Soul ♥

#Já nebo on?

27. dubna 2018 v 8:42 | Soul |  COCKtail


Jednoduše. Možná toho druhýho máte fakt ráda a jste ten typ, co by mu klidně snesl modrý z nebe(resp. jste ti, kteří to mají v životě těžší), a tak prostě upřednostňujete svého vyvoleného(to je jen klam mimochodem). Pak je potřeba se zamyslet a podívat se dopředu. Já nebo on ? Proč stále dáváme, když ten druhý jen bere. Mělo by to být - co dáváš, to se ti vrací. Ale někdy to tak prostě není. To je život. Ale ten život si řídíme my, karma a trocha štěstí. Takže odpověd zní - Já. Proč bychom se měly kvůli chlapovi hezky oblíkat? Oblíkejme se pro sebe. Proč bychom se kvůli němu měly cítit skvěle a vypadat dobře? Ne. Chceme se tak cítit kvůli sobě. Abychom se, když si vykračujeme po ulici, cítily prostě úžasně! Buďme samy sebou. Ale né jen frázovitě. Se vším všudy. Dnes chci být sexy, tak budu. Tohle jsem já. Strong independent woman! A klidně single and fabulous. Vykašlete se na to, co si o vás říkají ostatní. Jedna moudrá žena kdysi pravila kašlu na to, a žila šťastně až do smrti. A to je ono. Jsme tu jen jednou, to trápení nám za to nestojí. Cesta k tomu se takhle cítit je dlouhá a náročná, ale jak ji dosáhnete, už vám bude zase fajn. Jo. Z.ní to jako hrozná amerika. Já vím. Ale je fakt, že takhle by to prostě mělo být. Klíč ke všemu je, cítit se skvěle ve svém já. Nikdo vám totiž nepomůže. A až ten chlap zase srabsky zmizí, co vám zbyde? No, rozhodně víc než jemu. Skvělá vy.
Tohle všechno ale neznamená buďte sobecká. Dávejte tolik, kolik víte, že vás dělá šťastnou. Jestli chcete druhému udělat radost a samotnou vás to naplní štěstím, klidně. Běžte do toho. Ale pokud se vám to nevrací, hoďte zpátečku a zaparkujte jinde. Pravda jde, že já už parkuju na jednom místě nějakou chvíli. Ale i to je super, protože si můžu stáhnout okýnka, vyhodit nohy ven, pustit hudbu naplno a odpočívat! Single and fabulous team hands up !!


Slunce úsměv a pohodu na dnešní den
Vaše soulmate

#Ukaž lajky!

20. dubna 2018 v 12:28 | Mate |  COCKtail
Přihlásila jsem se na fejs a zjistila, že kluk, se kterým jsme si ve své době celkem často psali a B. na něj docela často žárlil (hejtí ho do dnes), si změnil profilovku. Jakožto člověk, který svůj život na sociálních sítích moc nesdílí, že mu začaly u fotky kupit lajky a já na pár sekund koketovala s myšlenkou, jestli se podívat, komu všem se tahle fotka LÍBÍ.


#Chtěla bych tě, ale...

13. dubna 2018 v 14:06
Rozum v kombinaci s (po)citem, je pro holku celý život problém. Kámen úrazu je v tom, že podle mého uvážení (a předem se za něj omlouvám případnám čtenářům mužského pohlaví) pro holku je rozhodující cit daleko více, než pro kluka. Klasicky na intru jsem třeba zažívala velké dilema. Koupit si ty boty? Srdce říkalo ano, rozum říkal, že pokud to udělám, do konce týdne budu přežívat o čínských polívkách. A pokud se chcete zeptat, jak to dopadlo... Tak jsem samozřejmě dala přednost těm botám. Takhle nějak je to u holek v praxi taky s klukama. Víte, že byste neměly, ale stejně...


Někoho potkáte, on vás zatím okouzlí jen svým humorem, úsměvem a galantností, ale stále ještě uvažujete rozumem a víte, že se na něj nechcete upnout, protože to dost možná skončí katastrofou. Pak s ním ale začnete trávit spoustu času, dost o něm víte, on toho ví dost o vás... a najednou je rozum pryč. Kašlete na to, že vám předhazuje důvody, proč byste se do vztahu/pokusu o vztah s tímhle klukem neměly pouštět. City dostanou před rozumem zelenou a často si tím zaděláte na velké trápení.

#TOP 12 písniček na zlomené srdce po rozchodu

7. dubna 2018 v 15:38 | Mate |  COCKtail
Něco hezkého (později třeba zjistíte, že to zas až tak hezké nebylo) skončilo, nebo to ani pořádně nezačalo a vy pociťujete obrovskou emocionální prázdnotu. Jste znuděni životem, nic vás nebaví, máte dojem, že bez něj nemá nic smysl. Nemáte chuť něco podnikat, nejradši byste ani nevylezli z postele. Osobně mi na tenhle stav nejvíce pomohlo, že jsem si začala psát deník (ještě papírový, byl o dost smutnější než články na tomhle webu, kdy jsem už měla v žilách sarkasmus, ironii, nadhled a znovu objevenou hrdost) a především pocit, že se v těhle sračkách neplácám sama.

To byl ale trochu problém. Většina kamarádek je zadaných (byť by se dalo u některých polemizovat, jestli šťastně), takže si mě sice vyslechly u vína, ale následně spěchaly domů za svým přítelem. No a sociální sítě, které začaly mé spolužačky zaplavovat fotkami svých dětí (podotýkám, že válná většina z nich dítě dokonce plánovala), mému rozpoložení zrovna nepomohla. Našla jsem ale několik písniček, jejichž texty mi mluvily z duše. Ale zase žádné ploužáky, aby mě to ještě víc nedojebalo.

A protože by i vám tahle hudební terapie mohla pomoct, tady máte aktuální playlist:

#Ve vztahu s...

6. dubna 2018 v 12:28 | Mate |  Otázky
Při pátku (po mnoha dnech článkového půstu) jsem pro vás nachystala odpověď na další otázku, která se i tentokrát bude tak trochu týkat témata týdne. Nejen, že jde o krok do neznáma. Ono je to totiž vůbec jedna velká neznámá.

Jde o věc, na kterou je odpověď hodně individuální, každý to totiž může vnímat trochu jinak. Nebo spíše o dost jinak...

JAK SAKRA POZNAT, ŽE SPOLU CHODÍME?

Škola byla v tomhle ohledu mnoho jednodušší. Doputoval k vám papírek s textem 'Chceš se mnou chodit? ANO - NE, zakroužkuj", takže jste si pohodlně mohli vybrat a poslat zpátky. Prostě jste si v tom dokázali udělat jasno. Možnost NEVÍM se totiž nenabízela. Čím jste starší, tím je to horší. Kluk už se vás neptá, jestli spolu budete chodit. A občas je docela těžké se v tom vyznat. V dnešní době vztah nepotvrzuje ani to, že vás kluk začne líbat, skládá vám komplimenty, nebo se s váma dokonce vyspí. Což mi mimochodem připadá strašně debilní. Když někoho nechci, proč bych mu sakra měla strkat jazyk do pusy, tetelit se nad jeho úsměvem, nebo s ním dokonce spát? Je to často akorát zbytečná naděje a věřte, že člověk lépe snese odmítnutí od někoho, s kým nic neměl, než od někoho, kdo mu dopřál orgasmus a následně si ho k sobě celou noc tiskl.


#Co vlastně chceš

1. dubna 2018 v 18:55 | Mate |  COCKtail
Tentokrát článek nezačínám jen s uskráváním kávy, ale taky debilním úsměvem na rtech. Po letech se dívám na pohádku, která v dětství patřila k mým nejoblíbenějším, ale samozřejmě si některé pasáže nepamatuju, případně jsem je pochopila až teď. Tak jen pro info, princezna se svou kamarádkou nadávají na kluky okolo, chtěly by se vdávat a upíšou proto svou duši ďáblu. No,.. tak já nevím, jestli by to mohlo být ještě úsměvnější.

Se Soul jsme tenhle blog založily, protože jsme se chtěly podělit a zároveň vypořádat, se svými zážitky z cest za hledáním toho pravého. Třeba to někomu pomůže zahojit bolavé srdce, nebo pochopit, že je někdy lepší být bez vztahu, než ve špatném vztahu. A abych se dostala k myšlence, která mě donutila rozepsat tenhle článek... Tentokrát jsem se zamyslela nad tím, jestli je pravda, že ženy nevědí, co chtějí.


Teď vážně. Jak to teda je?

Kam dál